Syndrom karpálního tunelu (odborně syndroma canalis carpi; zkratka SKT) je způsoben útlakem nervu (n. medianus) v tzv. karpálním tunelu, což je úzký průchod ohraničený kostmi a vazy nacházející se na dlaňové straně zápěstí. V tomto prostoru prochází nerv spolu se šlachami. Syndrom karpálního tunelu se řadí mezi tzv. úžinový syndrom (odborně entrapment) a je to jedna z nejčastějších příčin nemoci z povolání. Projevuje se brněním prvních tří prstů (hlavně palce a ukazováčku). Často se vyskytuje oboustranně.
Zánět a otok: Ke zúžení karpálního tunelu může v důsledku rozvoje zánětu a otoku.
Vrozené anatomické predispozice: např. vrozeně úzký karpální kanál.
Nadměrná a dlouhodobá stereotypní činnost např. při práci s počítačem, hře na kytaru nebo může být způsoben opakovaným mikrotraumaty při těžkých fyzických pracích, např. při práci s vibračními stroji, motorovou pilou, sbíječkou, pneumatickým kladivem apod.
Stavy po zlomeninách v oblasti zápěstí např. Collesova fraktura.
Hormonální změny jako je těhotenství nebo klimaktérium (přechod).
Ostatní rizikové stavy a onemocnění: Revmatoidní artritida, diabetes (cukrovka) nebo snížená funkce štítné žlázy (hypotyreóza), obezita.
Jak se projevuje syndrom karpálního tunelu?
Nejčastějším příznakem je bolest, pálení, mravenčení (parestézie) nebo necitlivost v prstech, zejména palce, ukazováčku a prostředníčku a části prsteníčku. Bolest či nepříjemný pocit může i postupovat směrem k paži. Typická je i slabost v ruce, což může ztěžovat uchopení a udržení předmětů v ruce. Existují různá stádia projevů. Zpočátku je to jen ranní otupění prstů, poté bolesti a brnění prstů v noci, později jsou potíže i během dne s nemožnosti uchopení předmětů.
Jak se diagnostikuje?
Ideálně se doporučuje vyšetření neurologem, popř. neurochirurgem. Kromě anamnézy (jak dlouho trvají potíží, jak moc brní prsty, typ zaměstnání nebo sportovní aktivity apod.), se provádí klinické vyšetření. Metoda, která potvrdí nebo vyvrátí diagnózu syndromu karpálního tunelu je Elektromyografie (EMG), která současně určí i závažnost případného poškození nervu. V některých případech může být indikováno ultrazvukové vyšetření nebo magnetická rezonance.
Jak se léčí syndrom karpálního tunelu?
Volba léčby závisí zejména na závažnosti příznaků, tzn. na délce trvání, věku, na zdravotním stavu a požadavcích na zátěž. Hlavní rozhodovací faktor hraje EMG vyšetření. V některých případech může být kombinace léčebných metod nejúčinnější.
Konzervativní postup:
Ortéza na zápěstí: Nošení ortézy, zejména v noci, může pomoci snížit nebo zabránit příznakům tím, že ortéza zápěstí udržuje v neutrální poloze a snižuje tlak na nerv.
Omezení aktivity: Je důležité omezit aktivity, které zvyšují bolest a otoky, a pravidelně si dávat přestávky, pokud provádíte opakující se pohyby.
Ledování: Může pomoci snížit otok.
Protizánětlivé léky: Snížení otoku a zánětu. Např. volně dostupný Brufen tbl. nebo na předpis Aulin, Diclofenac.
Rehabilitace a fyzikální terapie: Specifická cvičení pro posílení zápěstí a ruky. Dobře učinkuje i léčebný ultrazvuk ke zklidnění hlubokých tkání a může snížit bolest a zánět.
Obstřik: aplikace obstřiku s kortikoidy do oblasti karpálního tunelu může pomoci snížit zánět a otok, a tím snížit tlak na nerv. Tato léčba je obvykle účinnější v lehkých až středně závažných případech syndromu karpálního tunelu.
Operační léčba: Uvolnění nervu (dekomprese karpálního tunelu): Spočívá v protětí (incizi) vazu na dlaňové straně zápěstí, aby došlo k uvolnění tlaku (dekompresi) působící na nerv. Operace může být provedena klasicky otevřeně nebo endoskopicky. Výhodou endoskopie je miniinvazivní přístup, rychlejší rekonvalescence a menší bolest po operaci v porovnání s otevřenou operací.