Dětská ortopedie

Dětský věk a dospívání jsou zcela fascinujícím obdobím z pohledu vývoje pohybového aparátu, zejména z důvodu dynamického růstu dítěte, což také s sebou přináší celou řadu různých nástrah a úskalí z ortopedického pohledu. Během dětského věku prochází jedinec různě rychlými fázemi růstu, počínaje prvním rokem života, kdy novorozenci mohou zdvojnásobit svoji hmotnost, přes školní věk, až po dospívání, kdy růstové spurty a hormonální změny významně ovlivňují vývoj pohybového aparátu. Dětský věk a dospívání proto vyžaduje specifický přístup a proto problémy s pohybovým aparátem u dětí spadají plně do kompetence dětských ortopedů.

V čem je dětský věk specifický z pohledu pohybového aparátu?

Pohybový aparát prochází během růstu mnoha změnami. Kosti, svaly a klouby dítěte neustále rostou a adaptují se. Klíčovou roli v růstu a vývoji kostí u dětí a dospívajících má růstová ploténka, známá jako epifyzární ploténka nebo fýza. Růstová ploténka je oblast hyalinní chrupavky, která se nachází na koncích dlouhých kostí, anatomicky mezi epifýzou a metafýzou. Růstové ploténky jsou však jedním z nejzranitelnějších oblastí pohybového aparátu dítěte. Poranění růstové ploténky může vést k předčasnému uzavření a potenciálně narušit normální růst kosti. Zlomeniny, které zasahují růstovou ploténku, jsou klasifikovány podle Salter-Harrisovy klasifikace. Existuje několik onemocnění a poruch, které mohou ovlivnit růstové ploténky, včetně genetických poruch, endokrinních onemocnění (např. onemocnění štítné žlázy), infekčních onemocnění, nádorů a dalších. Jakmile dospívání skončí, růstové ploténky se postupně uzavřou, osifikují (kostnatí) a zanikají, což vede k ukončení růstu kosti.

Jaké jsou specifika v diagnostice poruch pohybového aparátu u dětí?

V diagnostice u dětí existuje několik specifik, která odlišují tento proces od diagnostiky u dospělých. Dětské tělo je stále ve vývoji, což zahrnuje i proměnlivost růstových plotének, což může ovlivnit interpretaci radiologických snímků. Děti mohou mít také obtíže vyjádřit své pocity nebo lokalizovat bolest, což vyžaduje zvýšenou citlivost a pozornost od lékaře.